Čekali jsme před klubem a vyhlíželi Kristiána. Paul seděl na zemi a nadával. Lukáš tam se mnou stepoval a mlátil křuskama o zem (snažil se vyhnat mravence) a Louie tam pořád běhal jak splašená spermie a uklidňoval nás, že už určitě jde.
"To bych mu teda radil..." zavrčel sem.
"KLid. o chce hlavně klid," uklidňoval nás "ksakru... já už to nevydržim." zamumlal a vběhl do klubu. Pousmál jsem se a šel za ním a tak udělali i Paul s Lukášem.
"POčkejte na mě!" volal Krisitán a přiřítil se nezi futra a zhluboka oddychoval.
"Kdes byl ty vole?" zeptal sem se ho podrážděně.
"Potkal sem jednu holku v autobuse a..."
"Dobry dobry... detaily si nech."
"Ale byla fakt kus..."
"Ne!"
"Grrrr..." zuřil. Dneska sme obradili místo až úplně vzadu na pohovce. Nikdy jsme na tomto místě neseděli a tak jsme tam jak debilové na ní pérovali.
"hele myslim že dostanu mořskou nemoc." zamumlal sem.
"ty si blbec." rozesmál se Lukáš a začal skákat ještě víc.
"Hej! už dost!" křikl Paul když viděl můj zelený obličej.
"Sem nevěděl že si taková citlivka." šťouchl do mě Lukáš a já ho zhodil z pohovky.
"Au!" zavřeštěl když ležel na zemi. užasle sme se na něho dívali když se snažil v leže se podívat jedné borce pod minisukňu. A jak to dopadlo, no nejdžív na něho šlápla těma svýma jehlama a pak když zaregistrovala co udělal, vrazil mu facku a já se mohl zechcat smíchy. pak sem si uvědomil, proč tu vlastně sem a zvědavě se podíval na pódium. Byla tam zase ta stará skupina. Ale kde je Matyáš? Ihned mě napadlo, jak to zjistit, ale pořád sem se k tomu nmohl dokopat. Vždyť chodit za jeho otcem... hnusí se mi. Nevím proč, ale od té doby co sme to spolu dělali na záchodech na něho musím pořád myslet. "Deny?" štouchl do mě Louie.
"Co?"
"Vypadáš nějak divně."
"Nekecej."
"No nic já jdu obědnat." mrkl na mě a já šel s Louiem.
"Koho jsi hleddal?" zeptal se mě.
"já? Nikdoho." odpověděl jsem.
"Ale nepovídej. Dobře sem viděl jak ses tam rozhlížel."
"Do toho ti nic není!"
"To je sice taky fakt, ale chcu byt v obraze." mrkl na mě.
"Ach jo. Pamatuješ si tu tu novou skupinu?"
"Jo."
"A viděl jsi toho kytaristu?"
"Nooo... ne."
"Tak prostě toho týpka hledám."
"Proč?"
"Nech toho kelišová!"
"NEdělej zagorku a řekni mi to."
"Nebuď zvědavej! Budeš brzo starej."
"JO. Myslím že mám krizi pubertálního věku." pousmál se.
"Kde ty na to chodíš..."
"Od tebe:"
"Co?! já že melu takový pičoviny."
"No pokud zrovna nemluvíš takto tak jo."
"A kurva..."
"Tak proč ho hledáš?"
"Dááá! Zabiju tě!!!" kdybyste viděli mou reakci, vypadalo by to asi tak jak v simpsonovových, kdy Homer škrtí Barta :-D.
"Pust! Dusíš mě! Už vim proč si od tebe většina lidí drží odstup." povolil jsem a povytáhl obočí.
"Teda to že sem takový rambo sem nevěděl." pousmál jsem se a napil se piva. Vzápětí mě hladila čísi ruka po paži.
"Jo. Jsi vážně silný." řekl Louie.
"Nejseš ty náhodou nadrženej?" zeptal jsem se ho nevěřícně.
"Eh... možná."
"Si nech zajít chuť. Potřebuju najít toho zatracenýho kluka. Kdybs mi aspoň pomohl."
"Jak se jmenuje?"
"Matyáš." řekl jsem a uviděl jak listuje v zápisníčku.
"No těch tu mám asi dvacet. Příjmení"
"Nechceš to vědět."
"Dělej!"
"Ne!"
"Dělej!!!"
"Corson!" vykřikl jsem a sledoval jak mu vypadává zápisníček z ruky.
"Ttty..co s ním máš?!" zakřičel hystericky.
"NIc. Co s nim máš ty?!"
"M...m...my s polu chodíme." při této odpovědi sem vyprskl pivo přímo na barmana, který si celkem solidně zanadával a řekl, že už ni dneska nenalije. Což mě mimochodem moc nenadchlo, ale ....Louie a Matyáš?"
"Proč jsi mi to neřekl?!"
"Věděl sem jak tyto lidi nenávidíš."
"JO, ale přišel mi docela fajn."
"Že jo? Eh... počkat. Ty s ním něco máš! Přiznej se!" zapíchl mi prst do brady.
"Včera sem s ním šukal na záchodech." odpověděl jsem s povzdechem a svěšenou hlavou. Cíti jsem se hrozně. Louie mi začal bouchat pěstmi do mé vypracované hrudi a začal brečet. On ho asi vážně miloval. Neměl jsem nic říkat.
"Ten hajzl...."
"Já vím..." utěšoval jsem ho.
"Nenávdím ho."
"Pššt."
"I to jeho jméno zní jako jméno nějakého namyšleného gameboye."
"Jo jo."
"Grrr... nenávidím tě! Danieli Korvíne!" zadupal.
"Cože?!"
"Jo. Vždycky mi musíš ničit život. Vždycky. Jak na tvých patnáctkách, tak i tím že jsem se musel dívat, jak sis to rozdával s jinými! Žárlil jsem a když jsem konečně našel útěchu, ty mi ji normálně přebereš!"
"Ty ses musel dívat?"
"No dobře. Tak jen poslouchat ty steny z vedlejšího pokoje."
"Ty ses díval klikou!"
"C... co jak jsi..."
"Ty šmíráku!" naštval jsem se. odstrčil jsem ho až spadl na zem a odešel. Doufám že mi to pití zaplatí on a ne někdo z jiný kluků. Sel jsem si na patník z druhé strany ulice a položil si hlavu do dlaní. Co jsem to jen provedl?! Jsem vážně hrozný.
"Co tu sedíš jak svatý utřinos?" zasmál se známý hlas. Otočil jsem se a vedle mě stál Matyáš. bez varování jsem mu podkosil nohy a svalil se na něj. Chytl jsem mu ruky a zajistil ho svým tělem tak, aby mohl tak nanejvíš skušet, kopat a otáčet hlavou.
"Co děláš?!"
"Pro jsi mi neřekl, že chodíš s Louiem."
"Ty ho znáš?"
"Jasně že jo. Je to můj skvělej kámoš. Dokonce sme spolu už i spali."
"Počky... ty si ten býdák co mu zničil život."
"Cccc. "
"Jo! si to ty. Tos ale vážně posral hochu. Byl z toho úplně zničenej. udělat to mě tak z toho nevyvážneš živý."
"Jo?"
"Jo!" nějakým zázrakem a bouchl so čela a převalil se tak, že by teď zase on na mě.
"Chci tě. nemůžu na tebe přestat myslet." řekl a začal mě líbat na krku, až jsem dostal husinu.
"Takže ani v myšlenkách mě nemáš?" ozval se nad námi smutný hlas. Byl to Louie.
"Louie! ne tak to není!"
"Lžeš!"
"Dobře. z toho se nevykroutím..." začal se mu tam omlouvat a já doufal, že se teď klidně a nepozorovaně ztratím, abych to taky ještě neschytal.
"A ty stůj na místě ty sexbombo!" zavrčel louie a já se radši už ani nepohl. Věřte mi, ale v té chvíli mi připadal jako rozzužená angentinská doga. jo tak sexbomba jo, zamysle jsem se a hned mě probudila tvrdá facka, na kterou se Louie zmohl.
"ty malá děvko! Mě si liskat nebudeš!" utíkal jsem za ním. louie poznal že je zle a chtěl mi utéct. nepovedlo ze mi to. Skočil jsem na něj a svalil ho k zemi. Snažil se bránit, ale neměl šanci.
"Pusť mě ty tyranosoure!"
"Ne! Řekni mi jenom... jak jsem mohl tušit, že je to tvůj přítel!?"
"O to tu nejde. Jde jen o princip! On není věrný a ty se vyspíš s každým, kdo se ti aspoň trošku líbí!" zavrčel a kousl mě. Pustil jsem a on bez váhání utíkal s brekem domů.
"Připadám si hrozně." řekl Maty a dal mi ruku na rameno. Já tiše zasyčel a strhl ji ze sebe.
"To už mi nezbudeš ani ty?"
"ne na úkor mých jediných přátel!" zavrčel jsem a pomalu začínal běsnit.
"Víš... já nemám žádné přátele. teda kromě naší kapely."
"Tak to jsme na tom asi stejně, jenže my nejsme kapela."
"No tak vidíš."
"Nech mě být! Hledal sem tě tu jak naprostej idiot. Kde jsi byl?"
"Procházel jsem se městem." řekl klidně. otočil jsem se a on do mě nachca vrazil.
"nelep se mi na prdel! Mejsem tvoje stará."
"Co?"
"Nic!" odsekl jsem a chtěl jít dál, ale on mě zastavil a přitiskl jsi mě.
"Co to děláš?" zeptal se mě vyjeveně.
"Voníš dámskou voňavkou ty prase!" odstrčil jsem ho a šel pryč. Z dálky jsem gho jen viděl, jak tam stojí uprosřed silnice osvícen pouliční lampou. Je mi to vážně líto.